Spíše symbolická přenosová kapacita sítí ISDN, spolu s relativně vysokými tarify a malou pružností spojů způsobily, že celá technologie ISDN dlouho spíše skomírala, než aby dobývala svět. V současné době však prožívá přeci jen určitou renesanci: stala se totiž jednou z technologií využitelných pro připojování k Internetu. Pro tyto účely (a potřeby jednotlivých koncových uživatelů, kteří se chtějí brouzdat Internetem například ze svých domovů) jsou 64 kilobitové kanály ISDN vcelku postačující. I tak je ale ISDN jen jednou z technologií, která něco takového nabízí, a ve srovnání s ostatními možnostmi se "počítačovým" uživatelům často jeví jako řešení, které "nabízí příliš málo, za příliš mnoho peněz".

Nedostatečné přenosové schopnosti sítí ISDN si však uvědomili i ve světě spojů, kde začali pracovat na zcela novém řešení. Pojmenovali jej "širokopásmové ISDN" (Broadband ISDN, B-ISDN), protože zde již počítali s výrazným posílením přenosových schopností (souvisejících se šířkou přenosového pásma). Zásadním rozdílem širokopásmového ISDN od jeho "úzkopásmové" varianty je odlišná návaznost na stávající telefonní síť: jestliže "úzkopásmové ISDN" je možné chápat jako další vývojové stádium veřejné telefonní sítě, pak širokopásmové ISDN má s telefonním systémem už velmi málo společného. Zejména se liší v tom, že již širokopásmové ISDN již není možná "napasovat" na stávající přenosové mechanismy, fungující v rámci telefonní sítě. Místo toho bylo nutné vyvinout pro ně zcela nové přenosové mechanismy, které by vyhověly nověji formulovaným potřebám. A právě tak se zrodilo ATM.