|
IRÁK A ZAMYŠLENÍ NA NÍM. CO JE PRO SVĚT NEJLEPŠÍ?
Irák je stejně suverénní zemí jako každá jiná a na tom nezmění nic ani fakt, že je to země diktátorská. I taková země si zaslouží alespoň minimální suverenitu. Jinou otázkou je, zda má mezinárodní společenství právo, případně povinnost zasáhnout, aby zajistila v cizí zemi běh věcí dle vlastního soudu. Ošemetná otázka, za kterou se skrývá prosté tvrzení: vždyť demokracie je mnohem civilizovanější forma lidského soužití než despocie. Nic proti tomu, snad jen to, že vnucovat někomu něco, co nechce, není zrovna snadná záležitost a málokdy má žádaný výsledek.
Ano...svět by měl zasáhnout a možná i tvrdě, ale kdo dnes vidí všechny následky. Leckdo si říká - stojí to riziko vůbec za to?
Co když si Saddám Husajn usmyslí odvetou použít své chemické a biologické zbraně, kolem kterých se všechno točí. Naplánovat takový útok, aby k tomuto nebezpečí nedošlo není maličkost a ani ten sebelepší plán nemusí nakonec vyjít. Srovnat kobercovými nálety všechny cíle v Iráku je sice jediná možnost, jak ukončit onu nejistotu a obavy z iráckého zbrojního programu, ale nedivme se, že to není otázka jednoho dne. Nejde jen o Irák a západní svět vedený USA. Jde především o bezpečnost celého světa a vzít na sebe odpovědnost za případný krach vyžaduje odvahu a hlavně politickou podporu.
S tichou podporou mohou USA počítat ve valné většině zemí západního světa, s větší pak v případě Velké Británie účastí na útoku.
Ačkoliv Francie vehementně usiluje o diplomatické řešení a Rusko s útoky jako tradičně nesouhlasí, v samotném závěru nebudou stát Spojeným Státům v cestě.
V blízké budoucnosti se zřejmě konečného řešení nedočkáme, protože Saddám je v balancování na ostří nože velice zběhlý. Všichni by byli radši, kdyby byl svržen zevnitř. Ušetřilo by to spoustu potíží, hlavně vysvětlování oprávněnosti útoků. Nicméně je pravdou, že obyčejní iráčané informovaní jen státní propagandou nebudou tou pravou silou. Zbývá armáda, do které se vkládají veliké naděje. Pravděpodobným vývojem však bude uzrání tlaků zvenku i zevnitř a ruku v ruce s útoky půjde vnitřní převrat. Nechme se tedy překvapit a doufejme, že Saddám nedostane jedinou šanci použít veškerou svojí moc. Je to v zájmu nejen iráckého lidu, ale i nás všech.
Petr Cirman
|
