Scifistické materiály, především recenze, povídky a úvahy. K návratu do hlavní stránky klikněte sem.

Soubor taktiky mezplanetárních flotil (první část - klasika)

Pro ujasnění taktiky se přesuňme do období, kdy jedna civilizace udeřila na druhou, ale nepovedlo se ji zlikvidovat. Tento scénář je poměrně pravděpodobný, jsou-li civilizace na přibližně stejné technologické úrovni. V okamžiku, kdy jedna z civilizací má výraznou technologickou převahu, prostě tu druhou kvalitativně (a nejspíš i kvantitativně) smete. O taktice se dá hovořit jen při stejně vyspělých civilizacích.

Scénář je pravděpodobný proto, že se útočící civilizaci nepodaří v našem scénáři jedním úderem zničit civilizaci nic netušící. S největší pravděpodobností dokáže zlikvidovat několik základen (planet), nicméně nedokáže lokalizovat všechny. Musí si totiž počínat nanejvýš opatrně, nechce-li se sama ocitnout v pozici napadeného. Dříve či později bude nucena svést bitvu, aby zničila loďstvo bránícíc se civilizace jako prevenci proti napadení vlastních základen. Sama nebude mít dostatek prostředků, aby vybudovala loďstvo jak na obranu vlastních základen, tak na útok. Bude v časovém tlaku, protože si nebude jistá, zda nebyla sama odhalena.

Jelikož můžeme předpokládat, že vývoj zbraňových systémů pro mimoprostorový přesun bude pokulhávat za vývojem "pohonu" a lodě budou v mimo Einsteinovu fyziku prakticky nulový čas, je velmi pravděpodobné, že veškeré boje se budou odehrávat při "parkovacím režimu". Jen pro zopakování, parkovací režim je stav, kdy se loď pohybuje v klasickém prostoru řízena Einsteinovskou fyzikou.

Zbraňové systémy

Lodě budou pravděpodobně vybaveny různými druhy energetických zbraní. Konvenční, rozuměj naše, zbraně nebudou při rychlostech blízkých rychlosti světla moc platné, navíc rozsah jejích účinků je velmi lokální a jejich nosiče jsou zasažitelné protivníkem.

Pokud přijmeme předpoklad energetických zbraní, logicky nám vyplývá potřeba energetického pole (štítu), který bude chránit loď proti těmto zbraním. Síla tohoto štítu bude záviset na síle energetických zdrojů lodi. Hned se nám vynoří závislost útočná síla + obranná síla + zrychlení = výkon lodi, na kterou upozornili takřka všichni autoři klasické science fiction.

Zde je nutno upozornit ještě na jeden konstrukční problém. Jelikož je štít nepropustný pro všechny typy záření, musí fungovat jako polopropustné zrcadlo. Loď se štítem, který brání ve výstřelu jejich zbraní je, mírně řečeno, k ničemu.

Útočné zbraně rozdělíme na tři skupiny.

I. Směrové zbraně, které fungují klasickým způsobem tj. mají "hlaveň", kterou je vysílán úzce směrový paprsek záření na cíl protivníka. Tyto zbraně jsou vhodné k ničení pozemních cílů, chceme-li získat planetu relativně nepoškozenou (pro zotročení původního obyvatelstva, vytěžení přírodních zdrojů či jenom k zachování současných životních podmínek). Proti energetickému štítu nemusí být účinné, navíc se protivníkovi nabízí možnost tyto zbraně ochromit a získat tak možnost dobýt loď abordáží (což je pro cílovou civilizaci fatální). Znalost protivníkovy technologie dá totiž straně rozhodující výhodu. Směrové zbraně mají také nevýhodu ve fyzikálně omezeném výkonu.

II. Zbraně všesměrové. Zde je vysílačem přímo plášť útočící lodi. Nejsou zde žádné problémy s kapacitou "hlavní". Jejich zničení předpokládá likvidaci energetického zdroje cíle, což se rovná jeho celkové destrukci. Pro osádku lodi nemá tato zbraň žádné negativní dopady neboť je směrována směrem ven. Lodi ovšem musí mít kulovitý tvar, neboť sférická plocha je nejvhodnější pro emisi záření do prostoru.

III. Zbraně logické. Předpokládejme, že flotila musí mezi sebou komunikovat. V tom případě musí štít propouštět podkritické množství komunikačního záření. Protivník má šanci tohoto záření využít pro transport například počítačových virů. Bohužel tento způsob boje předpokládá znalost technologie protivníka (viz. výše). Možnost, že geniální programátor jedné z bojujících stran napíše na MacIntoshi virus pro jinoplanetnický koráb, jak bylo ukázáno v Dni Nezávislosti, je nulová. Druhou možností pro využití komunikačního kanálu je možnost dezinformace protivníka. Zde můžeme předpokládat, že počítače protivníka budou schopny v reálné době i za vydatné asistence náhody odhalit protivníkův kód. Tato zbraň není přímá, dokáže však, jak vidíme z vlasní historie, napáchat daleko větší škody než přímý zásah největším dělem.

Příště se podíváme na konkrétní případy útočných zbraní

Michal Zub Krsek