Podíváme-li se na mechanismus přepojování okruhů z pohledu jeho možného využití pro přenos dat, pak jeho základní charakteristikou je fakt, že míra jeho "schopnosti přenášet data" je konstantní a může dokonce být garantována. To vyplývá ze skutečnosti, že díky samotné podstatě mechanismu přepojování okruhů je každému přenosovému okruhu trvale vyhrazena určitá konkrétní šířka přenosového pásma, která se v průběhu času nijak nemění (není například sdílena s jinými přenosovými okruhy). Díky garantované a neměnící se šířce přenosového pásma je pak možné dosahovat na příslušném přenosovém okruhu určitou konkrétní přenosovou rychlost, která bude opět konstantní a bude mít garantovaný charakter. Z této garantované a konstantní přenosové rychlosti pak vyplývá celková schopnost přenosového okruhu přenášet data, neboli jeho celková přenosová kapacita. Mechanismus přepojování okruhů je tedy schopen garantovat konstantní přenosovou kapacitu.

Stejně tak je ale mechanismus přepojování okruhů schopen garantovat i další charakteristiky přenosu - jelikož jeho přenosové vlastnosti jsou po celé jeho délce i v čase stejné (homogenní), nedochází zde k žádným nepravidelnostem v přenosu jednotlivých částí dat. Tato se nemohou nikde hromadit, nikde se zdržovat, či dokonce cestovat jinudy. Díky tomu je mechanismus přepojování okruhů schopen garantovat pravidelné doručování jednotlivých částí dat (přesněji konstantní přenosové zpoždění), což je velmi podstatné pro nejrůznější multimediální aplikace, které jsou na tento aspekt hodně citlivé (viz hlavní článek).