Problém Y2K je záležitostí, která jednoho konkrétního dne vyvrcholí a poté se stane bezpředmětnou. Jiné problémy a otevřené otázky však takto časově ohraničeny nejsou a budou nás zřejmě provázet už navždy. Jde například o pravidla slušného chování v celém on-line světě, který se začíná utvářet všude kolem nás.

Dnešní technologie nabízí lidem opravdu netušené možnosti, které lze asi nejlépe demonstrovat na příkladu Internetu. V prostředí této celosvětové sítě sítí lze doslova "žít" - například realizovat své vlastní ambice, komunikovat s dalšími lidmi, bavit se, vzdělávat, pracovat, dělat politiku, obchodovat či jinak vydělávat atd. Vzniká tak celý nový on-line svět, ve kterém lidé mohou vykonávat mnoho různých činností a vzájemně na sebe působit - a tak jako v každém prostředí, kde se odehrává vzájemná interakce mezi lidmi, by i zde měla platit určitá pravidla slušnosti a korektnosti. Tedy i v prostředí Internetu, resp. on-line světa, by měla existovat přinejmenším ustálená představa o tom, co považovat za přípustné, korektní, slušné, vhodné, a co naopak za nevhodné, neslušné atd.

Problém je ale v tom, že prostředí Internetu, coby zárodku vznikajícího on-line světa, je ještě příliš mladé, než aby se v něm takováto pravidla slušnosti stačila zformovat a ustálit. Pravda, určitá soustava etických norem a představ o slušném chování v Internetu existuje, ale pochází z dob jeho akademické historie - jde o tzv. síťovou etiketu (či: netiketu), která ale řešila problémy tehdejšího čistě akademického Internetu, a nedává odpovědi na většinu základních etických otázek, které se týkají dnešního plně komerčního Internetu. Kardinální otázkou, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď, je to, do jaké míry smí jeden subjekt využívat možností on-line světa k tomu, aby vnucoval svou vůli a své představy jiným subjektům.

V době svobodomyslného akademického Internetu byla odpověď ještě jednoduchá, a zněla: v žádné míře. V dnešní době komerčního Internetu jde hlavně o nejrůznější komerční aktivity, kdy se jeden subjekt snaží vnutit jiným subjektům nějaké své produkty či služby, a otázka zní: kam až smí zajít jeho reklama či jiné "odbytové" aktivity? Konkrétně: jaká reklama či marketing je ještě korektní, a jaká již ne? Nebo ještě konkrétněji: smí prodávající využít specifických vlastností Internetu, aby přenesl část svých přímých marketingových nákladů na jiné subjekty, které považuje za své potenciální klienty? A pokud ano, do jaké míry? A má vůbec právo předjímat, že někdo jiný bude mít zájem o jeho služby či produkty, a v návaznosti na to podnikat určité předběžné kroky - například zařadit někoho na svůj distribuční seznam a začít na něj přenášet část svých marketingových nákladů, aniž by k tomu měl jeho souhlas či si jinak zjišťoval, zda si to dotyčný skutečně přeje či nikoli?

Právě naznačené konkrétní problémy se týkají tzv. spammingu, neboli hromadného rozesílání nevyžádaných zpráv prostřednictvím Internetu. Ani na tento jev však dosud není ustálený názor, a mezi uživateli Internetu lze najít jak jeho zapřisáhlé odpůrce, tak i aktivní zastánce a provozovatele. Vzhledem k povaze Internetu, který jako celek nemá žádného konkrétního vlastníka, zde neexistuje nikdo kdo by mohl přijít, bouchnout do stolu a rozhodnout, zda spamming ano či ne, resp. v jaké konkrétní míře ještě ano a v jaké již ne.
Problém spammingu je přitom jen malou kapkou v celém moři rýsujících se etických problémů Internetu, coby zárodku budoucího on-line světa. Co například dělat s tím, že na Internetu může kdokoli zveřejnit cokoli, co jej napadne? Třeba i lži, pomluvy či jiné nepravdy. Měl by snad být Internet cenzurován?

Hledat odpovědi na takovéto a podobné otázky rozhodně není snadné - již jen proto, že na složité problémy jednoduché odpovědi vesměs neexistují. Spíše půjde o dlouhodobé střetávání různých názorů a postojů, a teprve s postupem času může dojít k ustalování nějaké výsledné představy. V každém případě ale jde o záležitost, která má mnohem delší časový horizont, než víceméně technický problém Y2K.

Jiří Peterka
jiri@peterka.cz